Archív Andělů bez hranic

Kdo je Bůh!

Od Geriho:

Mnohem důležitější, Sam, je to, že s tebou musím poprvé nesouhlasit. Ač duchovně spřízněni, tentokrát se rozcházíme. Mám na mysli tu informaci, že ty jako Samael rozhoduješ o vzniku duší, ba co více, nějakým způsobem je sama vytváříš. Dovolím si s tebou nesouhlasit, protože k tomuto úkonu má právo pouze jeden a to ten nejvyšší – pro někoho Bůh, Světlo, Alláh, Budha atp. Já používám výraz absolutní praenergie nebo tak něco, protože už od dětství mám averzi k označení Bůh. To je ta jediná instance, která rozhoduje o počtu duší a jejich vzniku. Pravdu by jsi měla pouze v tom případě, kdybys jako Samael byla ty to prasvětlo a absolutní energie. V tom případě by to sedělo. Ale tak to (sama mi to určitě potvrdíš) není. Anebo?
Gericault

Má odpověď:

Víš znovu jsi uhodil hřebíček na hlavičku. Miluju vás lidi za vaše krásné dotazy, které vždy odkryjí mnohem hlubší pravdu, nežli sami předpokládáte. Ovšem musím se  teď trochu červenat, neboť to, co napíšu, může řadu z vás přímo šokovat.

Geri, jestli chceš někdy vidět, jak Bůh vypadá, podívej se do zrcadla. Jestli že tam uvidíš sám sebe, pak popřemýšlej, proč jsem ti tohle poradila. Ano. Protože ty sám jsi Bůh. Když se já podívám do zrcadla a pozdravím Boha, vím, že i to bude pravda, neboť i já jsem Bůh. Každé zrnko písku, každé stéblo trávy, každá kapka deště je Bůh. A není to jen část Boha, je to Bůh celistvý, protože on je vždycky celistvý.

Tohoto poznání mě učí sám Nejvyšší. Ani já to zatím příliš nechápu, takže doufám, že vám to alespoň dovedu trošičku nastínit a až plně a úplně uchopím toto výsostné vědomí, pak se k tomu ještě vrátím. Ale abychom to pochopili, chce to od nás všech mnoho lásky a snahy a otevřené srdce stejně jako mysl.

V celém stvoření funguje zákon Všeho ve všem. Co to znamená? To znamená, že vesmír není mimo Boha a on není nějaký vzdálený centrální zdroj, který tento vesmír řídí a vytváří nás ostatní bytosti. Ne. Bůh JE tímto vesmírem. On je prazákladní látkou, která tento vesmír tvoří. Já sama pojímám Boha jako naprosto homogenní energii. I v nejmenší částečce jeho těla, jeho já, se skrývá celé jeho tělo, je tam uložený on sám celý! Protože u něho neplatí zákony prostoru a rozměrovosti, pak velikost u něho jako taková neexistuje a on celý existuje úplně ve všem. Prostě všechno je ve všem. Třeba se dá říct, že v jednom atomu je doslova a do písmene ukrytý celý vesmír, se vším co v něm je dokonce i s námi všemi. Prostě všechno existuje ve všem.

Třeba já celá sama exituji v tobě Geri a ty celý sám ve mne a stejně tak v každém z nás existuje celé stvoření celého vesmíru se všemi ostatními bytostmi. V každém z nás existuje celý samotný Bůh, on už námi je a my jsme jím.

Ovšem potom, proč tedy se lidé od sebe liší? Proč se od sebe liší atomy a energie a vůbec všechno? Protože ačkoli Bůh je ve všem a je tam celý, pak každá část našeho vesmíru se liší Jeho a tím pádem svými projevy. Prostě v každé části vesmíru se Bůh projevuje jinak a tím vzniká diferencovanost, odlišení jednotlivých hodnot a bytostí jedna od druhé. To však neznamená, že bytosti nejsou ze stejné hmoty, pouze se liší tím, jak se projevují vůči svému okolí.

Takže na příklad v jednom atomu je schovaný celý vesmír. Prostě tam už je, ten atom je vesmírem a Bohem samotným. Jenže ten atom se nechce projevovat jako celý vesmír. Proč také? On ví, že zrovna v tomto svém bytí je atomem, že si to přeje, že chce být atomem a tak se bude projevovat pouze jako atom, ale kdyby se mu zachtělo být fotonem, nic mu nebrání se jím stát... jedoduše proto, že on je zároveň i tím fotonem!

Víš, problémy nejsou v tom, zda jsme Bohem, protože my Jím jsme. Problém je v tom, jak se chceme vůči svému okolí projevovat. Čím chceme my sami být. Vždyť my jsme tento vesmír stvořili a proč asi? Víte, já jsem zažila stav, kdy jsem sama byla celým svým vědomím. Jenže naschvál jsem sama sebe rozdělila do dvou vědomí, do mužského a ženského a nechala je se spolu obejmout  amluvit spolu proto, že je úžasným pocitem, vidět sama sebe v někom jiném, a jeho uvnitř sobě a být tím vším spojeným. Prostě my rozdělujeme sami sebe do různých bytostí, protože chceme zažívat to, jak své části znovu spojujeme. A pak je znovu rozpojujeme a zažíváme individualitu a zároveň víme, že vše je ve všem a že rozdělení není skutečné, ale že je tu jen proto, že my si to přejeme jen pro naše vlastní potěšení z opětovného spojení.

Nevím, jak lépe bych to vysvětlila, ale předpokládám, že Bůh vytváří své rozdílné projevy, právě proto, aby zažíval jejích spojování a vytváření stále nových a nových kombinací sebe sama. A přitom je v nás ve všech. Když jsem i dřív psala, že jsme Jím, tak to nebyla jen fráze. My jsme opravdu každý Bohem. Jde jen o to, jakou část Boha zrovna chceme projevovat, tedy kým chceme být.

Mě vyhovuje z velké části být tvůrce, mít tvořivý projev Boha, opravdu, já si tak řeším psychické krize. Potřebuji-li zrovna v tom daném období nějakou energii, tak si prostě ve svých myšlenkových a duševních rozměrech vytvořím bytost, která obsahuje tuto energii. Já takhle funguji i podvědomě. Vytěsnila jsem tak třeba ze sebe řadu démonů. Poprvé to bylo tak, že jsem místo strachu uvnitř sebe vytvořila bytost jménem Taakenan, která je vytvořená z mé lásky k mému studiu. Bylo to před jednou těžkou zkouškou v zimním zkouškovém období a já měla hrozné nervy. A ani jsem nevěděla, jak... prostě to šlo napůl podvědomě. Už jsem to dělala, když jsem byla malá holka a pak i v pubertě. Proč si myslíte, že byl sepsán Filip? Z čeho? A myslíte, že není skutečný? Ohó, o jakých dimenzích tu mluvíme? To, že není viditelný tady, neznamená, že neexistuje.

Podle Nejvyššího projevu mého Já, tedy nejhlubšího Samaela, který si tak ani neříká, ale spíš se oslovuje jako Nekonečník, jsem já sama tvořivým projevem času. Prostě to jsem... Silvie Samael = tvořivý projev času, aneb, co dovede vytvořit čas.

Ale to neznamená, že jsem nemohla zakusit, jaké to je být časoprostor. Prostě když to bylo třeba, tak jsem si trošku zameditovala a pak jsem zjistila, že je to sice úžasný zážitek být časoprostorem, ale pro mne poněkudsi nudný. Víc mi vyhovuje tvořit z času. A tak tvořím. Proč ne? Jsem neomezená. Vše je jen otázkou našeho výběru. Samotný Nejvyšší mi to tu a tam připomene, když začnu sama sebe zařazovat do nějakési škatulky s nálepkou toho, co bych měla být. Připomene mi, že jestliže omezuju sama sebe, tak v podstatě omezuji svým způsobem i jeho a on je vážně Neomezený!

Právě v tom je však ta lidská logika, neustále se snaží někam něco zaškatulkovat, aby měla ve všem pořádek, ale nakonec tím děláme chybu, protože omezujeme sami sebe. Já třeba píšu o tom, jak funguje náš vesmír, ale při existenci nekonečně mnoha vesmírů, kdo ví, jak fungují ty ostatní?

Bůh je prostě bez hranic!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

My jsme bez hranic!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Moje stránky jsou tu proto, aby vám to ukázaly. A připomínají jen to, že nikdo a nic nás neomezuje, pokud se neomezujeme my samy. Tím méně Bůh.

Takže ano. Axistuje jistý centrální zdroj všeho. Ale my ten zdroj tvoříme a on tvoří nás. Viděla jsem ho a byla jsem jím. Sice ne celým, na to ještě nejsem troufalá a navíc to ani tak nějak neřeším. Sice o tom s Nejvyšším v poslední době debatujeme... mimochodem vřele doporučuji. Je to nejlepší společník, jakého si dovedete představit, ačkoli má schopnost neustále ohromovat... ale ještě mi potrvá, než to sama budu schopná spolknout a plně akceptovat.

Takže ano, Geri. Jsem svým spůsobem Bůh a ty jsi jím taky. A právě mě baví to, že jsem jím svým způsobem, tak jak to umím já sama. Můžu být vším, čím chci, ale fór je v tom, že chci být jen sama sebou. A právě tím, že jsem sama sebou, Nejvyššího obohacuji a dovoluji mu být mnou a prožívat to, co já prožívám a vylévat se skrze mne do okolního světa. A tím, že ty jsi sám sebou, dovoluješ v každém svém okamžiku bytí Bohu, zažívat to, co ty a být tebou. Dokonce i když si sám připadáš, jako to nejhorší, co ve vesmíru je. I v těch chvílích je Bůh tebou samotným. I v těch chvílích mu přinášíš nevýslovnou krásu svého bytí a proto tě miluje takového, jaký jsi v každém okamžiku tvého a svého bytí.

A to platí i pro vás všechny, pro každou částečku všeho, co je!

BŮH JE VÁMI!

BŮH JE VÁMI!!!

VY JSTE JÍM!

VY JSTE JÍM!!!

ON PROŽÍVÁ VŠE, CO PROŽÍVÁTE VY SAMI!

ON SE SKRZE VÁS SÁM NACHÁZÍ VE SVÉM NEJVYŠŠÍM JÁ!

A PROTO VY JSTE VŽDY JEHO NEJVYŠŠÍ A NEJSKVĚLEJŠÍ FORMOU!

ON VÁS ZAŽÍVÁ A ZNÁ VÁS TAK, JAKO SE NEZNÁTE ANI VY SAMI!

A PROTO VÁS MILUJE!!!!

A PROTO VÁMI CHCE BÝT I NADÁLE!!

PROTO VÁS MILUJI I JÁ!!

Mějte se krásně!! Čusík!!!

§§

Smysl lidského bytí

Právě mě napadla zvláštní myšlenka.

Co když to není tak, že někdo vytvořil nás?

Co když jsme my vytvořili všechno ostatní?

Procházela jsem mnohými svými životy. Většina z nich se snad ani nedá nazvat přímo životy, ale spíše jakési formy různých bytí, existencí ve svém vesmíru. Už jsem psala, že existuje mnoho různých vesmírů v mnoha různých dimenzí. A v každém z těch vesmírů, v každé z dimenzí máme své zvláštní zastoupení.

Nedávno jsem debatovala se svým kamarádem a přišli jsme na to, že všechny ty dimenze a vesmíry stvoření lze přirovnat k počítačovým hrám. Lze je přirovnat k mnoha matrixům a každý ten matrix je naprogramovaný někým z dříve vytvořeného matrixu nebo přímo Bohem Nejvyšším. Jedním samotným. Takže to,co vidíte a cítíte i to ,co víte je vlastně většinou jen další počítačová hra...další sen,další příběh, další román a vy jste jeho hrdiny.

Spousta čarodějů, vědem i těch,co se setkali s mimozemštany, věří, že skutečná pravda se skrývá právě jen v tom,co viděli. Jenže co když to,co viděli je jen další iluze? Co když existuje nekonečně mnoho iluzí včetně té, v níž žijeme a pokládáme ji za svoji realitu?

Když každý vesmír je jen dalším softwarem s dalším matrixem dalších PC her, pak kde je pravda? Každý fyzik ví, že je všechno relativní a tedy  proměnné jako lež sama. Kde je teda skutečnost?

CO JE DOOPRAVDY SKUTEČNÉ?????????

Jsou to andělé? Kým vlastně jsou?

Nebo to jsou mimozemšťani? Kým vlastně jsou?

Nebo jsme to jen my? Kým vlastně jsme?

PODLE MNE JEDINÁ STÁLÁ A NERELATIVNÍ HODNOTA JE JEDEN, BŮH SÁMOTNÝ.

Mno to je jednoduché říct,ale kdo jsme tedy my? Čím jsme a proč jsme tady?

Kamarádovi jsem tehdy psala, že mi připadá,jako bychom zpětně procházeli všemi vesmíry. Jako bychom je teď měli restartovat. Restartovat celé stvoření.

Ale proč? Proč restartovat a proč my?

?.............?................?

Co když skutečnost vypadá úplně jinak? Co když nepředstavuje žádný vesmír a žádný čas. Co když to není žádné místo. Co když tam není žádná hmota a přesto v sobě obsahuje vše.Co když jsme skutečností jen my sami, jen naše podvědomí a to je vše....

Představte si, že existuje pouze jeden nekonečný okamžik. Nemá konec a nemá ani začátek. Vždy je jen nekonečné Teď. Co když ve skutečnosti existuje jen nekonečné NĚCO. Co když to Něco je souborem nás všech. Co když neexistuje nic jiného kromě něho? Pak my musíme být ve skutečnosti Jím. Jen to nedokážeme v našich podmínkách vidět,cítit a vnímat. Představte si, že vše kolem vás je jen iluze, jen tenký závoj,skrze kterého vidíte, čím doopravdy jste. Byli byste věčnost sama.

Přesně tak. Co když každý z nás je jen věčnost samotná? Bez omezení. Bez jakýchkoli forem a těla a myšlenek. Jste jen věčnost sama a obsahujete vědomí všech. Nejen všech lidí, zvířat i rostlin. Ale také vědomí časoprostoru, vědomí hmoty, vědomí světla, vědomí hvězd a vědomí všech kvasarů i černých děr ve vesmíru. Vy jste tím vším,prostě jste.

Víte, bylo mi divné, když jsem v létě zjistila, že za vědomím Samaela jako archanděla se skrývá vědomí Samaela jako časoprostoru samotného a v nich a za nimi se skrývaly další životy a bytosti v různých vesmírech různých forem, pohlaví i charakterů. Říkala jsem si, že když to takhle bude pokračovat dál a já budu nacházet další a další vědomí, pak to nebude brát konce a čím pak doopravdy jsem? Něco nebo nic? Nebo co vlastně?

Tehdy jsem se na chvíli stala tvůrcem, kusem Boha samotného, který si říkal Nekonečný. Jenže kým byl on? Sám sebe cítil jen jako zrcadlový odraz mne samotné. Bůh ve mne,který je mnou samotnou. Jenže v těchto chvílích mi i on sám přijde jako jakási pomůcka,kterou jsem si vytvořila,abych si lépe představila Boha, abych s ním mohla rozlouvat. Že jsem sebe rozdělila na dvě části,abych se měla koho ptát a s kým debatovat.

A tak základní otázkou zůstává, kým jsme a kdo je Bůh?

V jednom testu mi vyšlo, že jsem elohym, jeden z tvůrců tohoto vesmíru. Mluvím starým elohymským dialektem,ačkoli většina z těch slov se nedá nijak lidsky přeložit. Dnes jsem chtěla onoho elohyma najít. Jestli že je on mou nejvyšší formou, pak je také on tím prvotním tvůrcem všech ostatních Samaelů, Sameeranů, Samaenů, Fejů, Silvií i Hatšepsut a tak dále a tak dále. S ním to vše muselo začít. To on musel být tím základním programátorem,který naprogramoval celé stvoření všeho mého Já a udělal to právě tak,aby vše fungovalo samo od sebe, navzájem i po sobě a aby to došlo ke mne.

Zajímavé bylo, že jsem nenašla nic. Nic kromě sebe samotné.Zjistila jsem, že jsem oním programátorem já sama. I při tom testu jsem informace o všem,co jsem najednou věděla a že toho bylo hodně, vše jsem jednoduše věděla. Žádné vnitřní já mi je neříkalo, ani nikdo jiný. Prostě jsem vše věděla sama od sebe. Jako bych to věděla vždycky. Já v jednom nekonečném TEĎ programuji vše, co bylo... celou minulost všech bytí svého já, i všechno co je a co bude. Jsem vnitřním programátorem všech vesmírů,do kterých zasahuje moje vědomí i podvědomí. A jsem vnitřním programátorem i sebe sama.

Proto usuzuji, že každý člověk, každá entita je tvůrcem všech svých já, tvůrcem své minulosti i své budoucnosti. Proto tvoříte všechnu svoji bolest i všechnu svoji krásu a lásku ve vás.

Co když jsme skutečností, kterou nevidíme, Bohem samotným? Neuvědomujeme si to, nevíme o tom, ale ono to pořád existuje, ta pravda v nás. Pravda, že dovedeme stvořit miliony forem své vlastní minulosti i přítomnosti a že sami sobě zanecháváme jen střípky, jako drobky,které nás vedou po cestách objevování toho,co jsme. Až přijdeme na to, že prostě jsme. Nekoneční, neohraničení, v jednom věčném okamžiku i tím okamžikem samotným.

Naprostá většina všech moudrých lidí přijímá názor, že vesmír vytvořil nás, ale co když je to naopak? Co když my vytváříme tento vesmír???????????????

Co když jsme to my,kteří ho udržujeme ve studeném a neživém stavu? A co když jsme to my sami,kteří vytváříme všechny mimozemštany i všechny anděle i fyzikální zákony. Co když vše vytváříme místo toho,abychom to objevovali???????

Proto platí,že k sobě vždy přitáhnete jen to, čím jste v daném okamžiku vy samotní. Dovedu vidět vaše světlo i váš neuvěřitelný potenciál. Třeba je to tím, že necestuji prostorem nýbrž časem. Třeba je to tím, že vidím krásu vašeho budoucího Teď, to čím jsme,byli jsme a vždy budeme.

Protože vždy je Teď a my jsme věční a nekoneční!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mějte se krásně a ze všeho nejdříve začněte snít a toužit. Vaše nejhlubší touha vytvoří vaše pravá já. Vaše nejkrásnější formy.

Tajemství cesty se neskrývá v konání nějakých činností, ale v bytí určitých bytostí. Nekonejte jen buďte vším,čím chcete být.

Tajemství smyslu života se neskrývá v určitém slovu, či osudu. Skrývá se v tom, co chcete, nikoli v tom, čím musíte být. Proto chtějte!! Neorientujte se na to, co musíte, ale na to, CO CHCETE!!

Protože jste nekonečné bytosti a právě v tomto okamžiku vytváříte vše, co je kolem vás. Vytváříte i mne samotnou. Jsem taková, jakou mne svým podvědomím tvoříte. A já zaroveň vytvářím vás.

Tak každý vytváří každého.

Všichni jsou zároveň vším.

Jsme Bohem v nás. Nikdo jiný nežli my jím není.

Proto buďte a chtějte být svým nejkrásnějším snem o sobě samotných!!!!

A ten sen se stane skutečností!

Přehled komentářů

§§