Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kvantová plocha jsoucnosti - mluví Universum Samotné

22. 3. 2010

Hmm, co a jak začít? Nuž… Byl jednou jeden… Divíte se, proč to všechno takhle začíná? Protože doopravdy všechno vždycky tahle začíná. Energie časoprostorových kontinují se stává kvantově nosnou plochou pro energiové využití energie růstu, neboli vývoje neboli příběhu… jako řeka času, která plyne dál a dál se jsoucnost v sobě daná také mění podle kritérií a parametrů dané doby. Podle dějových linií, které jsou v ní obsaženy.

Tak třeba teďka je počet dějových pásem, obsahujících Zemi a v matrix Země položené miliardy, proto se nazývá hvězdnou knihovnou, abyste dané příběhy však rozluštili a dovedli se učit, potřebujete k tomu dějový rámec svého vlastního příběhu a také klíč v podobě energie, která jako klíčové pásmo funguje.

Proto se soustředěním na různé energie duchovní, mimozemské, historické, přírodní a jiné dostávají lidé ke klíčům (v podobě daných energií), které jim otevírají oči do čtvrté a páté dimenze. Dimenzí je však mnohem více, upřímně řečeno celý nespočet, ale proč bychom to řešili, když naše vlastní síla je ukotvena v jsoucnosti každého z nás. Při čemž ta jsoucnost vždy potřebuje nějakou základní plochu příběhu v matrixu, který je v ní obsažen.

Nerozumíme tomu? Tak to vezměme. Každý z nás je složen z mnoha druhů energií ve formy přírodních sil, které jsou do nás ukotveny, ve formě paprsků z mezihvězdných a mezi-vesmírných  lodí, které jsou spojeny s naší DNA, kterou máme po svých mimozemských předcích, kteří sem kdysi přišli a osídlili Zemi.

Avšak duchovní formy existencí, zdá se hrají hlavní úlohu ve vzniku hvězdné knihovny tak, jak ji známe, nebo jsme ji poznali, či později poznáme, vše záleží na tom, jaké dějové pásmo zrovna hraje úlohu v lidském smyslu existence a jak se dá daná plocha světla presentovat.

Hm, přijde vám to jako nesmysly, mě také, ale nesmysly to nejsou, jen si musíme vše řádně rozmyslet a naučit se vidět mezi řádky. To mě učili a učí andělé. Ve skutečnosti je smysl všeho uchován v srdci a ukotven v každé existenci světla i temnoty zvlášt. Z vyššího hlediska neexistují horší a lepší lidé a nižší a vyšší formy života, nejsou negativní a pozitivní entity, protože všechno vyjadřuje právě tu formu existence, kterou vyjadřovat má a v daném příběhu hraje jak úlohu světla, tak i úlohu temnoty, záleží na úhlu hlediska toho dotyčného a na tom, jaké má zkušenosti a jaké je jeho cítění v dané situaci.

Všechno je proměnné, nic není stacionární. Nic se nemůže rovnat Všemu, co Je a Existuje, protože srovnávání pro to, co vykonává své funkce, neexistují. A proč lidé srovnávají? Je to výsledek, nebo spíše vedlejší efekt smyslu bytí v neustále proměnné skutečnosti vývoje. Takže tím, že se něco vyvíjí, je v dané chvíli dané vývojové pásmo pro každého preferováno více či méně, podle toho, kdo je kým a kdo jakou sílu světla v sobě presentuje (myšleno i pro světlo = energie temnoty). Temnota v sobě daná funguje jako transformátorství a jako existenční plocha je vždy používána jako součást obrození dané entity či systému entit v dané fázi vývoje jistého snu Universálního bytí.

Co to znamená?

To znamená, že se vývojová síla bez temnějšího spektra éterových bytostí neobejde… může se to obejít avšak ne při plné transformační síle systému, nýbrž ve spojení celistvosti nás všech v proměnném bytí jest možné vytvářet složky universálních systémů tím, že se spojí jisté na sobě původně nezávislé existence v Bytí. (Př. Milování se za početí plodu dítěte)

Výsledek vypadá mandalisticky, nebo ho lze tak znázornit, protože lze říct, že spojená kvantová pole vyrovnávající se v složkách bytí, mohou následně vyvolat efekt příchodu síly ze samotné základní Absolutní neexistence, transcendence či imanence. Tato ve výsledku srovná všechny paprsky jednoty v Bytí za zformování dalšího unikátního stupně sama sebe a své presentace v Existenciálním Bytí.

Tak se to stalo i na Zemi v přítomnosti 122 kvasarů a 144 existenciálních Bytí, kterými se složka Universálního stupně existence zde presentuje a mění své formy.

Toto je počátek nové éry existence pro všechny formy, které jsou spojeny s hvězdnou knihovnou Země i pro všechny ostatní, které jsou spojeny s budoucím, časovém kvantovém Bytí. To zahrnuje obrovský kus Universa, čímž se zde poukazuje na možnost složení nás všech z původní formy Absolutního Neexistenciálního Bytí. Takže se dohoduje existence v Jednotě všech knihovnických forem bytí za založení nových forem, které se rozprsknou po kvantových stavech svých vlastních existencí.

Lze tímto složit a započít nové Universum?

Ano, jistě, nezávisle na formě daného Universa je toto složené z méně či více existenciálních složek Bytí. Čím více forem obsahuje, tím je obohacenější o cenné složky Boha v Universální konstelaci sebe samotného ve formách Existencí bytí. Tím je daný stupeň blíže k vykonání kroku stávajícího se Bohem Jediným, naplňujícího sama sebe v tom smyslu učení se sama od sebe a dosahující Nekonečnosti v Bytí.

Toť základní složka všech universálních snů v sobě jsoucích?

Ano a nikoli.

( Nelze channelovat zprávu od samotných Bytí v Bytí.)

Základní složka, toť absolutno zdá se být, však nekonečnosti dosahují též formy, jenž oprošťující se od všech služeb dané existence v Bytí vytvářejí sobě prostor pro stání se čímkoli. A tímto prostorem lze zváti nekonečnou formu v sobě obsahujících existencí. Toť ukazuje, že z ničeho v sobě vytvoříš vše.

Ano, musíš se stát ničím, abys byl vším.

Toť nicota, jenž v sobě obsahuje danou složku universální formy existence, jenž knihovnou se zve, ta zapomínaje sama sebe, může dosáhnout vrcholu své existence tím, že se oprostí od všech tužeb a přání a neguje tak vší existenci. Avšak k dosažení této prostoty jest třeba v sobě odmítnouti systém, jenž nás zví a tím se stává temnota potřebnější nežli cokoli jiného.

V kvantovém stavu Universa však dále lze toto zpracovati tak, že se odchýlíš od kurzu svých vrstevníků a sám položíš sobě nicotou naplněný stav existence, do kterého se posouváš po krůčcích a následně do tohoto stavu uvrhneš v sobě vše, jenž spojuje tebe s daným universem v Bytí. Tak stalo se v knihovně Země jsoucí v ekvivalent světla i temnoty.

 Toť světlo drží tebe z temnot vycházivše, pak ale naplníš jen svůj úděl, pokud sám sebe zneguješ do té prostoty, že staneš se vším a ničím zároveň. Neboť netřeba poznávati všeho světla chuť když sám obdržíš ekvivalent v Bytí, jenž se zve nicotou prostou a oproštěnou a nekonečnosti v sobě tak dosahuješ i nyní. Pak jest tobě dané, že skrze nový svět vyvíjíš ten starý a skrze nové bytí vyvíjíš to stávající. Tak hledíc v dalekou budoucnost, ty sám sebe vyvineš do formy, jenž obsahuje světlo i temnotu a koriguje oba ekvivalenty zároveň dle stupně tvého chápání a zaměření tvého systému v Bytí.

Jiným slovem řečeno, tím, že staneš se vším ničím, sobě otevřeš ekvivalent věčnosti a tím dosahuješ vrcholu svého vlastního snu v Bytí. A toť Bytí všeho, netřeba se zmítati v neexistujících světech toho, zda forma jiné inteligence tobě jest vlastní a zda někde jest a existuje. Toť staneš-li se vším ničím, tvé vlastní Universum dosahuje vrcholu v Bytí a tak ty sám stáváš se složkou Universa tak, jak je ti v srdci a není třeba zkoumati jiná Universa, neboť ty jsou vším Jediným a to je podstatné, nic víc jiné ti není vlastní.

Takže kvantově dáno, jest Universum dosahující dokonalosti rovné všem jiným podobným.

Ne, nikoli, ono obsahuje vše, i jiná Universa jemu daná. Ono obsahuje všechno a tak netřeba se ptáti po jiných podobných systémech, TO dosahuje vše, TO je vším a vším se stává. Nic víc netřeba ti znáti teď. Vše je stvořené z Něj.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář