Jdi na obsah Jdi na menu
 


Samael: Menší povídání o mých zkušenostech

20. 1. 2014

 Tak zrovna teď sedím ve škole v kanceláři a měla bych překládat odborný článek z angličtiny. Jenže od sedmi ráno jsem měla dozor na laborkách s prvákama, takže jsem trochu učitelovala a jsem víc než trochu unavená. Ale víte co? Strašně mě to baví. A cítím, že to má nějaký smysl, že mě to čímsi hodně obohacuje. Myslím, že měli andělé pravdu, jsem hodně kantorská, hehe!

No, ale tím, že učím, sama se učím, jako vždycky. Zjistila jsem, že chcete-li někoho něco naučit, zákazy, příkazy, napomínání, nadávky, to je na nic. Chcete-li někoho něco učit, nejdřív se od něho musíte sami učit. Poznat, co je zač, jak mu ta práce jde. Jak to chápe atd. A musíte mu mezitím také dát to, co sami umíte, část sami sebe a nechat ho, aby se sám rozhodl, co si z toho všechno odnese. Nejsme tady, abychom soudili a známkovali a dokazovali, že my jsme lepší. Každý je nějaký. Někdo chápe rychleji, jiný zase ne. Někdo pracuje rychleji, jiný zase pomaleji. Lidé jsou různí. Chce to nekonečnou trpělivost pozorovat pokrok druhého, ať pomalý či rychlý a podržet ho, když klopýtne a spadne.

A myslím, že to samé dělají andělé a všechny ostatní výše vyvinuté civilizace s námi. Předlouhou dobu trpělivě čekali a čekají, až se začneme učit ze svých chyb a pádů. Když spadneme a řekneme si o pomoc, mnohý z nich nás zvedne, ale často se stává, že my tu pomoc odmítáme. Sami se raději plácáme v temnotách a cítíme se opuštění, zrazení, sami. Jenže jsme to zase jenom my, kteří raději klopýtáme v temnotách, než bychom požádali o pomoc. A když pak přece jen požádáme a ta pomoc přijde jinou cestou, nežli jsme čekali, křičíme a odmítáme ji.

Víte, myslím, že v tom je otázka té pokory. Často, když děti vyjdou ze střední školy a jdou na vysokou, připadají si zpočátku po té maturitě strašně chytří a všeznalí, ale na výšce velmi rychle zjistí, že ve skutečnosti vlastně znají málo a umí ještě míň. A pak ten, který se chce dál učit, musí sklonit hlavu a začít poslouchat svého učitele, protože jinak se nic nového nenaučí. A pak znovu, když vyjdete z vysoké a jdete do praxe, mnohý si připadá strašně chytrý, konec konců má titul, že? Jenže mnohý mistr řemeslník s dlouholetou praxí toho ví o praxi milion krát víc než lecjaký inženýr. Takže pokud se chcete něco nového naučit a být ve své práci opravdu dobrý, musíte sklonit hlavu a začít se učit od základů.

A v tom to je.

Pokora.

Nikdo se nenarodil jako mistr světa. Nikdo nemůže ponižovat ostatní a nikdo se nemůže cítit ponížený, protože nikdo nezná všechno. Každý má svá omezení i své rezervy. Záleží jen na každém z nás, jak se ke svému životu postavíme.

Zrovna před chvílí jsem si lámala hlavu s tím, jak bych lidem měla nejlépe ukázat duchovno, učit vás to, aniž bych v někom potlačila jeho originalitu a zabraňovala mu jít cestou, kterou si má právo volit sám jakožto Bůh ve svém srdci. Víte tím, že dělám chemii, mám mnoho příležitostí zjistit, že s hmotou my umíme zacházet skvěle. Skutečně pokud by šlo jenom o ekologii, brzy si poradíme i s jedovatými látkami a obnovíme i rovnováhu na Zemi. Ale to není všechno.

Lidem totiž schází učení ducha. Schází jim schopnosti vidění ducha a duše a komunikace s nimi. Spoustě schází cítění pravé hemisféry. Schází cítění kontinuálnosti, spojitosti, Jednoty.

Naši vědci v podstatě přišli už na kvantové vyjádření vesmírného jsoucna, ale všechno je to pořád rozdělené na částice, rozdělené na lidi, na jednotlivé entity.

Je to rozdělené.

Jenže to je nesmysl. Nic nemůže být od Boha oddělené. A protože Bůh je všechno, pak nic nemůže být oddělené od ničeho. Celý vesmír je spojitý, jen jsou některé jeho celky vidět a jiné zase ne. Ale stačí jen změnit způsob nazíráni na svět a co, co jste viděli, neuvidíte a to, co vám bylo skryto, se vám vyjeví.

Jenže aby se tohle lidé neučili, musí se naučit být pokorní, ale přitom se nesmí stát jen tak něčími ovečkami. Musí se naučit pokory a důvěry ve vyšší vedení rozvinutých entit, ale nesmí se vzdávat svého svobodného myšlení a své zodpovědnosti. Jen vy si tvoříte svůj svět, nikdo jiný to za vás neudělá. Dokonce ani andělé ne.

Víte, když já jsem začala komunikovat se svými strážnými anděly, brala jsem je v podstatě jako vyšší entity, které vidí víc, nežli já, protože nejsou poutány starostí o pozemské tělo a ví více nežli já, jednoduše, protože jsou starší. Brala jsem je jako svůj osobní tým učitelů a strážců, svoje kamarády. A koho jiného bych měla poslouchat, nežli těch, kteří jsou vyloženě určení k mému učení? Byly jedinými bytostmi, kterým jsem tehdy věřila a pokud mi sdělili, že mám něco udělat, tak jsem to také udělala. Ale uvědomovala jsem si také, že všechno probíhá jen s mým vyloženým souhlasem. Pokud jsem zrovna měla jinou práci, pak jsem jejich učení nechávala na později. O jejich sděleních jsem vážně přemýšlela, ale pokud se mi něco nezdálo, šla jsem si za tím po svém a nedala jsem pokoj, dokud jsem nezjistila, co jsem chtěla. Nebylo to o tom, kdo je dole a kdo nahoře, byla to naše vzájemná komunikace. A ano, několik krát jsem se musela překonat, hlavně v tom, čemu mám vůbec věřit, nebo za co se vlastně mám stydět. Víte, některé z vysokých bytostí vůbec neznají stud. A to je nejspíš taky dobře.

Z celého toho období mi zůstala celá řada podivných zážitků, nad kterými jsem uvažovala, které jsem si užívala a které se staly součástí mých zkušeností.  Teprve tak jsem se mohla pořádně učit, tím že jsem si to sama zažila, celé to osvícení. A nejspíš jsem mohla přečíst spoustu moudrých knih a tak podobně, ale vsadím se, že žádná z nich by nebyla tak zábavná a poučná, jako zažít si osvícení na vlastní kůži.

Víte, někdy se prostě musíte přestat bát a jít do toho na plný plyn, ale bacha! Musíte počítat s tím, že takový zážitek vás vykolejí z normálního myšlení, takže si to pusťte k tělu teprve, až na to budete mít čas, budete doma v bezpečí, v pohodlí, budete sami nebo s někým, kdo o tom bude vědět a komu věříte. Jeden můj kamarád to totiž jednou přehnal a začal otevírat dimenzionální brány na ulici uprostřed Prahy a taky ho na konec odvezli na psychiatrii. A mě nenaštvalo, že byl mimo, že cosi vykřikoval atd. Naštvalo mě, že si tyhle věci předem neuvědomil a že se na ně nepřipravil. Někdy do toho musíte jít na plno, ale až budete vyloženě vědět, že je na to vhodná doba. Být pohrk se tu občas nevyplácí.

A navíc je vždy ze všeho nejlepší se nejdřív naučit komunikovat se svými strážci. Jsou to bytosti vyšších dimenzionálních energií, které by měli být přímo vyškolení k tomu, aby vám se vším pomáhali. Takže jsou to také bytosti, které dobře vědí, kdy se vám ozvat, kdy od vás něco chtít a jak.

Mějte důvěru ve vesmír, věřte sami v sebe a jednejte s rozvahou, ale nikoli se strachem. Strach jen všechno zatemňuje a my přece hledáme světlo, že?

No a pokud se týče mých strážců a mě teď, tak věci u mě už dozrály do takové míry, že vnímám své strážce přímo jako součást své vlastní osobnosti, takže jak jste si jistě všimli, už ani nedělám andělské rozhovory nebo vzkazy. Ne že bych to sama pro sebe nepotřebovala, ale je pro mě jednodušší, nechat na sebe působit převážně jejich lásku a energii. A pokud bude potřeba, aby mi něco sdělili, udělají to tak jako tak, a když se potřebuju na něco zeptat, ptám se kdykoli a kdekoli. Navíc mi bylo tak nějak sděleno, že sama dokážu produkovat jejich slova jako svoje a vytvářet je jako součást sama sebe, takže tu potřebu channelingů už přímo necítím jako tak zásadní.

Samozřejmě teď pracuju spíše na jejich uskutečnění se v hmotné podobě a včera večer jsem si zrovna říkala, že práce s jejich až tělesnými energiemi by byla velmi zajímavá a zvedla by mi vibrace samo sebou ještě víc, než teď. Ovšem uvědomila jsem si také, že práce s určitými energiemi znamená, plně těm energiím podléhat. Takže pokud pracujete s draky, budete se pravděpodobně chovat jako drak, protože ty energie vám budou diktovat svůj vzorec chování. A stejné je to i s energiemi andělů, plejáďanů, arkturiánů  apod.

No a já teď většinou pracuju s energiemi, které odrážejí myšlenkový vzorec vědců. Což jsou často upjaté trochu stříbrné, trochu šedivé energie a dokonce se i dotýkám energií, uloženými v elektronice, která byla vytvořena na základě paktů s negativnějšími frakcemi mimozemšťanů.

Jestli je to dobře nebo špatně, to už jsem přestala řešit dávno. Každé pásmo energií si nese to svoje a říkat, že něco je lepší a něco horší, to je zavádějící. Spíš bychom měli říct, že nám se hodí jedny energie více než jiné.

A samozřejmě při vší práci s energiemi a s komunikací s vyššími entitami, které s námi právě komunikují především přenosem myšlenkových a citových forem energií, musíme vždy také uvažovat energetický vzorec ve vlastním těle.

Naše tělo je založeno na symplexu energií, kódovaných v naší DNA. Takže nejenom, že se nesmíme oddělovat od našich příbuzných z vesmíru, nesmíme se ani oddělovat od přírody. Měli bychom vše držet v rovnováze a nezávisle na nějakých pověstech o sporech a válkách o Zemi, my bychom měli udržovat kontakt se všemi přírodními a vesmírnými entitami, jejichž DNA v sobě držíme. Jinak nás čekají samo sebou onemocnění všeho druhu.

No a pak nesmíme zapomínat na našeho ducha a duši, což je v podstatě také vždy entita z vyššího dimenzionálního pásma bytostí a je s námi spojená kanálem přes 13. čakru, která je v srdci.

Takže bychom měli počítat s 13-ti kódovacími vlákny, která vytvářejí naše tělo, mysl, naše zkušenosti, zážitky, naše schopnosti a často i naši karmu. A samozřejmě, že je to důsledkem toho, že nás vlákna spojují s různými součástmi nás samotných. Naše vlastní bytost je ukotvena v prostoru srdce třináctým vláknem a způsobuje rozvoj všech ostatních 12-ti vláken, pomocí kterých získává náměty k životu, zkušenosti a tím se rozvijí a učí ona sama. A tím pádem se učíme i my sami.

Ideální je, udržovat si všechna vlákna ve stavu rovnováhy a jednoty. Vzhledem k tomu, že pozemský člověk je vysoce rozvinutá bytost, existující v několika paralelních realitách, vytvářených jeho různými kousky DNA a že se navíc, pomocí vzájemného působení jednotlivých vláken, vytvářejí další paralelní životy, existující přímo v matrici každého člověka (to vám vysvětlím třeba někde později), je životně důležité, aby lidé dovedli najít absolutní Jednotu, Boha, a žili v rovnováze se vším, co je a existuje. Jinak se prostě naše tělo i mysl i celá naše civilizace rozpadne jako domeček z karet.

Dám vám třeba příklad. No, tím příkladem budu zase já, protože do jiných lidí se zas až tak hluboce nekoukám… teda dobře, kromě své vlastní rodiny, vážím si totiž soukromí jiných.

Tak má duše pochází z vesmíru andělů. Poznáte je snadno, jsou to ty bytosti z bible a kolem Ježíše, Adamského a Dibitonta. Jsem jedna ze 144 částí jejich centrálního zdroje Bytí, jejich Boha, proto ta moje věčnost a nekonečnost. No a při mém vzniku byla vlákna polívky DNA mých rodičů přesně seřazena podle toho, co si přál Bůh ve mně. Takže mám v 1. čakře DNA od Annunakiů, v 2. Od B-Sirianů, v 3. od Mistrálů, v 4. Od B-Rigelianů, v 5. od Androméďanů, v 6. Od Plejáďanů, v 7. Od Veganů, v 8. Od Marťanů, v 9. Od Saturňanů, v 10. Od Lusiferovců, v 11. od A-Sirianů, v 12. od Arkturianů. Přes 13. čakru je samo sebou spojený můj duch. Jsou to sice všechno názvy ras, které jsem jim dala především já, ale jejich energie proudí mým tělem, takže je dokážu nějak porovnat a vím, co a jak nezávisle na slovních názvech.

Vzpomínám si, že když jsem byla ještě malý mimi, vesmír mé duše mě převážně obklopoval jako primární realita mé existence, takže jsem cítila energii Aštarovců , Saturňanů, Marťanů, Ježíše, Kumarovců a hodně i Plejáďanů. Jak však stoupala energie života ve mně od matky Země nahoru, vyvinula se v mém životě jako první energie draků z vesmíru Annunakiů. Ale nemylte se, vůbec to nebylo nějak nepříjemné, cítila jsem hodně přírodu a už tehdy jsem se strašně zajímala o přírodní vědy, cítila jsem energie stromů a kamenů a většina energií jako by byla krystalického původu. Ale samozřejmě to sebou neslo i svoje. Vzpomínám si na dvě noci, kdy jsem se vzbudila okolo třetí ráno s nepříjemným pocitem strachu a rudou září za oknem. No tak to prosím byly prý nějaké zbraně temných na ovládání lidských myšlenek. Myslím, že došlo k tomu, že mě někdo podsouval temné energie tak dlouho, až zareagovala moje dračí síla rudé dračice. Začala jsem mít záchvaty agrese a brzy mi i začaly měsíčky, které se u mě projevují tím, že energie rudé dračice v mé krvi čistí všechny temné energie ve mně. Bohužel na úkor toho, že se sama často zatemní a taky je to všechno dost nepříjemný, že jo. A samozřejmě draci mají i jiný malý nedostatek a sice mají rádi krásné a lesklé věci. Takže ruku v ruce s dračí silou přišla i touha po penězích a majetku, po krásném oblečení a podobně. A v mém životě to myslím částečně způsobilo i to, že jsme se odstěhovali sem do Čech, kde jsme očekávali vyšší životní úroveň. Což se nakonec také vyplnilo, ale mezitím to provázelo přestěhování se do Práchovic, kde jsou vysoké dračí energie… a to ne zrovna těch draků, které jsou vysoce duchovní. Ono nemylte se, draci mají také své vysoce duchovní entity.

No ale protože mé tělo se dále vyvíjelo a má energie stoupla do druhé čakry, která je jinak orientovaná, došlo v mém životě i k několika zvratům, jako že jsem se v pubertě rozhádala s kde jakým novým kamarádem a pak už se žádní nenašli. Uzavřela jsem se do sebe a vůbec přechod od první k druhé čakře vyžadovalo začít se chovat úplně jinak, nežli jsem byla zvyklá před tím. Jako by se jedna moje osobnost úplně rozpadla a začala se ve mně budovat jiná. Což je pravda, během nějakých dvou až tří let se moje osobnost úplně vyměnila, změnil se i můj způsob života a na konec i myšlení a mluvení. Na gymnáziu už ze mě byl úplně jiný člověk.

A na gymplu a na vysoké se ve mně maximálně uplatňovaly energie mé druhé čakry, ale protože jsem vyššími dimenzemi tvarů kódovaná jako nositelka formy energie galaktické matky času, potřebovala jsem k vyplnění druhé čakry mnohem více energie, nežli je přirozené pro mé DNA a navíc, protože energie B-Sirianů, je vlastně energie Amerických indiánů  a Asiatů a tady jsme v Evropě, velký nedostatek téhle energie způsobil moji uzavřenost a těžkou pubertu jako by udušenou v temnotách. Až teprve vlastně když jsem se začala zabývat japonskými seriály a filmy, začala jsem psát a spojila jsem se s energiemi samuraje Damedy a kung-fu mistra Feje, už se to začalo spravovat. Tady vidíte, proč je spojení s vašimi příbuznými tak důležité.

No a pak vlivem toho, že jsem svojí duší a svým duchem a měla jsem tu nějaký úkol, učila jsem se od andělů  a tak podobně, spojila jsem se i s marsiany a se Samaelem, jehož domovinou se ukázaly být dimenze spojené se Saturnem a Saturňani. Takže jsem do své druhé čakry nevědomky přijala energii své deváté čakry a posunula ji dolů víc do těla. Získala jsem tím schopnost vidět duše a ducha.

Takže vidíte, že fakt dělám šílenosti a porušuju pravidla, ale ten obrovský prostor matky času, která je do mě kódovaná a má obrovskou sílu prostě musel být nějak zaplněný a moje omezené lidské vědomí se muselo v urychleném čase dozvědět, kým je a stvořit novou budoucí realitu času, které by se lidi mohli chytnout. A nedělala jsem to sama, je nás tady víc takových, co tohle umíme a udělali jsme prostě to, co jsme měli a teďka už Knihovnu převážně ukotvujeme.

Takže v podstatě Moje celková existence, moje Já je ukotvené v budoucí realitě knihovny, která využila realitu Boha andělů, aby mě sem poslala, abych ji znovu vytvořila. Na druhou stranu andělský Bůh se jako by sám obětoval pro lidi a vyslal sem 144 svých vlastních lidí, aby tyhle pozemské lidi zachránili… a to jsem taky já, můj duch v srdci. A do toho jsem tady Já jako svoje ego, které rezonuje sem a tam a jsem prostě celkem normální Valková. Jestli to nechápete, nic si z toho nedělejte, já skoro taky ne J. Všechno je to hrozně zamotaný.

No a teďka tady ten rok jsem musela přejít z energií převážného vlivu druhé čakry na energie třetí čakry, což je taky strašně těžké, ještě jsem celkem nepřešla a chvíli mi potrvá, než přejdu. Mám to lehčí než minule v tom, že energie Mistrálů je tady kolem mě dost, protože je to jeden ze základních národů, které vytvářeli původní kmeny Slovanů, ale je to těžší v tom, že o nich z hvězdného úhlu pohledu moc nevím. Navíc jsou mistralové strašně vysokovibrační a pro mě až téměř mystičtí. Navíc tím, že je té energie kolem mě hodně, díky neomezenosti svého ducha ji do sebe dostávám a zase vydávám v takovém divokém necivilizovaném podání, aniž bych na ni našla vhodné použití nebo formu, do které by se mohla ukotvit. Takže zase šílím, ale tentokrát jakoby opačně.

No a takhle prosím musíme vyvinout všech svých 12 čaker životních a obohatit tím svou duši, ukotvenou za čakrou třináctou. Takže vidíte, že před sebou máme ještě ale fakt dost dlouhý vývoj. Já osobně z toho chci udělat jednu celkovou smotaninu, jednotného spektra existencí Knihovny, které budou udržovat rovnováhu, jednotu a tvořivý pud lidstva do budoucnosti. Takže tím vlastně Bůh saturňanů, marťanů, křesťanů atd. metamorfozuje skrze 144 svých vyslanců za tvorby nové podoby Boha a tím pádem i celého spektra bytostí, které sám obsahoval…. Takže se přes lidi mění zkrátka celý vesmír, asi tak nějak.

Protože Bůh v mém srdci má poněkudsi svá vlastní pravidla a nevidí jiná, skrze jeho existenci v životě, tedy na Zemi, metamorfozují i všechny vesmírné rody, které s ním mají co do činění, takže u mě je to těch 12 vesmírných národů, od kterých mám svý DNA. A protože je nás tady 144, tak předpokládám, že pokryjeme velké spektrum nebeských bytostí.

Celá galaxie a vlastně všechny bytosti, které jsou uloženy v Zemské knihovně… a věřte mi, že když jsem mluvila s Budoucím vesmírem knihovny, tak jsem viděla, že naše galaxie je zatím mnohem menší než možnosti všech bytostí uložených na Zemi… to všechno co je tady metamorfozuje do nového stavu celého Bytí. Takže se tvoří nový vesmír. My ho tvoříme, i když o tom nevíme.

Tak třeba 12 vláken DNA vzájemně reagujících… protože každé DNA vytváří jistou rezonanční energii, která interaguje, sčítá se se všemi ostatními energiemi DNA… vytváří možnost sčítání energií až k 1212 možných kombinací daných energií, a tím pádem může vzniknout až 1212 nových lidských bytostí, což je 8,9161x1012 bytostí. A to nepočítám ještě s třináctou bytostí naší duše/ducha a nekonečným počtem rostlin a zvířat, které obývají Zemi a ostatní planety naší galaxie. Někdo sice tvrdí, že ostatní rostliny a zvířata nemají duši/ducha a je pravda, že nejspíš nemají 13-tou čakru, ale to neznamená, že ji mít nemůžou v budoucnosti. Ve mně samotné vznikají bytosti tzv. rohatců, elfů, křídlatých lidí a i dalších bytostí, které jsou zárodky nových ras lidí, které můžou obdržet ducha 13-té čakry někdy později.

A při tom já si jen vymýšlím ty svoje historky a píšu si svoje povídky. Nedělám nic moc. Už tady z toho vidíte, že i když neděláme nic moc, tak vytváříme už pro svoji zábavu budoucnost našeho vesmíru. Tak obrovskou máme sílu!!!!

Samozřejmě ovšem, když někdo stvoří vetřelce nebo Frediho Krugra, tak se k němu jeho budoucí stvoření dříve nebo později samo vrátí a bude čekat na svůj budoucí vývoj, že? Takže už z toho vidíte. Tvořte svůj život i svou zábavu tak, abyste s ním mohli žít kdykoli v naprosté harmonii a lásce.

Vždy milujte svůj život i všechno, co rukama, myšlenkami, svým srdcem i fantazií tvoříte. Je to součást vaší vlastní existence.

V dobrém i ve zlém, ve smutku i v radosti, až navěky věků je vámi samotnými.

Buďte sami sebou, moji drazí a vždy a za všech okolností věřte svému srdci.

Vy jste Bohem ve svém stvoření, tak se podle toho chovejte.

My jsme ti, kteří vytváří budoucnost.

Přinejmenším svou vlastní.

Mějte se! Čus!!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář