Archív Andělů bez hranic

Takže o čem by to bylo dneska…

No v podstatě o hvězdné knihovně a znovu o přechodu z 3D na vyšší dimenze. Že by to bylo zase jedno a to samé? Nuž, třeba je nutné všechno ještě zopakovat, abychom věci viděli z více úhlů pohledu.

Nutno říct, že my už jsme ten přechod z větší části udělali. Jen si to vezměte, internet, televize, přechod od klasické fyziky k fyzice elementárních částic a nanočástic, kvantová mechanika… to všechno jsou atributy vyšších dimenzí, které byste v čistě 3D prostoru nenašli. Už dnes se přece leckdy mluví o kybernetickém prostoru, jakožto prostoru pro předej a sdílení informací, tedy svým způsobem, jakýmsi vyvinutým internetem. Už to, že je zde zavedený tento pojem ukazuje na objevení se další dimenze, dejme tomu dimenze informací, neboli kybernetické dimenze, tedy v českém jazyce kybernetickém prostoru.

Teď jsem celý tento výklad udělala, jen abych poukázala na to, že lidé již z velké části přechází do vyšších dimenzí, ať si to uvědomují nebo nikoli. A jak je vidno, nikdo z nás ještě nezemřel jen proto, že využívá internetovou službu.

Ovšem nebezpečí, na které poukazuje komunikace s vyššími bytostmi, je to, že s naším vyloženě technickým vývojem bychom se mohli zaseknout právě v téhle fázi vývoje někde na přelomu 3 a 4 D, nebo na níže energetickém levelu 4D bez možnosti pokračování dál do vyšších dimenzí. A to by nebylo dobré, jelikož je většina naší DNA původem z 5D a jen část z ní pochází vyloženě ze 4D prostorů. Jak už z tohoto vychází, nikdo z našich předků původně ze 3D nepochází, tak není důvod, abychom zde setrvávali i my, nebo se báli konce 3D doby. S tím, jak se naše civilizace vyvíjí, je tento přechod jen přirozenou součástí všeho dění.

Ovšem proč tedy tolik humbuku s koncem naší doby?

Nuž vždycky se najdou lidé, kteří útrpně tkví na starém a bojí se nového. Myslím, že takoví lidé byli a budou vždycky, stejně tak jako budou i lidé, kteří budou za všech okolností přinášet a očekávat nějaké změny ve světě. Když si Faraday začal hrát s elektřinou, nikdo nevěřil tomu, že by se ta věc kdy mohla používat k něčemu důležitému. Když Koperník zapochyboval o tom, že Země je středem vesmíru, byl dokonce souzený a mnoho lidí dokonce upálili.

S tím, jak se vesmír vyvíjí, vždycky se v něm najdou tací, kteří nesou pochodeň nové doby i tací, kteří nesou pochodeň té staré a nechtějí se jí vzdát. Ale to všechno je v pořádku, protože takhle to prostě funguje. Jde jen o to, kdo všechno bude schopný vzdát se starého myšlení i starého způsobu života a riskovat všechno, co dosud znal proto, aby se mohl stát nositelem nového světla nové éry, která na Zemi začíná.

Všimněte si, já nepíšu o tom, co končí, ale o tom, co začíná. Protože v přírodě ve skutečnosti nic neumírá a nic se nerodí, vše se jen mění, transformuje se to, metamorfozuje do nového stavu své vlastní existence. Když tělo jednoho zvířete umře, bývá předáno dalším zvířatům, hmyzu a rozkladným baktériím, které ho zkonzumují, získají jeho energii a transformuji ji na svou vlastní. A pak když tyto drobné bakterie, hmyz atd. přijdou o čas svého života, jejich energie je znovu předána dál stromům, keřům a jiným rostlinám a stává se součástí jejich těl a jejich způsobu bytí. A pak znovu jsou rostliny požírány všemi formami živočichů a jejich energie proudí dál v tom obrovském kolotoči přírody. Tak nic nekončí a nic nezačíná, vše se jen mění a konec jednoho je začátkem něčeho jiného.

Tak se dnes mění i naše společnost.

A proč bychom ji to neumožnili? Protože máme strach ze změny? Protože jsme líní vykonat potřebnou práci na to, abychom se i my jakožto nepostradatelná součást tohoto zemského kolektivu lidí a této doby změnili?

Víte, když se při chemické reakci mění výchozí látky na produkty, leckdy bývá potřeba, aby chemický systém vykonal nejprve určitou práci a aby překonal počáteční energetickou bariéru. Ve spoustě případů bývá počáteční práce při chemické reakci nahrazována dodáním energie zvenčí, jako je zahřátí reakční směsi nebo vystavení ji světlu o určité vlnové délce. A potom, co určité množství molekul výchozích látek získají dostatečnou energii a uskuteční reakci, spouští se tzv. řetězový efekt a reakce už potom většinou probíhá samospádem.

A teď víte, kam mířím? Co se děje teď okolo Země a okolo tohoto časového období ve spojení s 2012?

Právě teď se Země nachází ve stavu, kdy je jí dodáváno obrovské množství energie z nitra galaxie, ze Slunce, z centrálního slunce atd. Míří k nám mnoho a mnoho kV duševní energie, můžu-li to tak říct. A lidi na to reagují, vytváří to v nás jisté napětí mezi tím, čím bychom chtěli být, čím jsme teď a čím jsme byli. A to napětí je čím dál tím větší. Strach a nepohodlí v našem životě jako by nás dusili, svírali, jako bychom byli natahování na skřipec do té doby, dokud nepovolíme (především naše ego) a nezačneme se měnit. A tak jako blesk uvolňuje napětí mezi nebem a zemí, tak je často potřeba i nějakého životního šoku, aby se uvolnilo napětí mezi naší duší a naším pozemským egem.

Dnes jsou ty šoky vykonávané porůznu, nějakou autonehodou, zážitkem přírodní katastrofy, náhlým onemocněním v oblasti srdce i mysli, nebo v jiné tělesné části, většinou tam, kde to požaduje nějakou změnu. Vždy když je rozdíl mezi naším životem a přáními naší duše natolik veliký, že už to potřebuje uvolnit, vyrovnáváme se náhle s nějakým šokem, který nás nutí se probudit.

A pak po probuzení začne transformační reakce jít samospádem. Samozřejmě protože nejsme jednoduchými organizmy, potřebujeme delší dobu na vykonání cesty transformace a uvolňujeme po kusech různé části sama sebe, které byly po věky věků uzamčeny v temnotách nevědomosti. Tak se u nás cesta transformace stává cyklickou, dlouhou a duševně náročnou. Často ve chvílích, kdy už jsme si mnoha šoky prošli a myslíme si, že už další nepřijdou, praští nás nějaký přímo do obličeje. Ale víte, člověk musí být často velmi vytrvalý a udělat i jeden krok vzad, aby pak mohl uskutečnit dva kroky vpřed. Proto se vývoj člověka podobá cyklu a ne přímé, lineární cesty. S linearitou to ve vesmíru moc nejde, energie se pohybuje jiným způsobem.

A kdy dorazíme na konec cesty?

Kdo ví? Třeba nikdy. A třeba taky za chvíli. Náš svět teď začíná přecházet přes 4D bránu do vyšších dimenzí, takže se z lineární civilizace měníme na kvantovou a z planetární na galaktickou. Dokonce už je i vytvořená mřížka zlatého času v 5D a i když je konstelace na její přechod určena na konec 2012 až začátek 2013, je jen a jen na lidech, kdy si každý svým vlastním tempem a svým vlastním způsobem přejde přes svou transformaci, až bude schopný stát se součástí Zemské Knihovny, protože zlatý čas 5D je touto existencí naší planety určený.

Abych se vám přiznala, zrovna dneska jsem od andělů dostala vzkaz, abych jednomu mladíkovi pomohla při jeho cestě transformace, protože už dochází čas, ale čí čas to vlastně je a čím je určený?

Víte, budoucnost pozemského člověka, je uzce spjatá s existencí Knihovny. Nejspíš už jsem to i dříve psala. My jsme vznikli jako soubor různých mimozemských ras z různých končin galaxie. Ty rasy mezi sebou často válčili o dohled nad Zemí, soupeřili atd., až se konečně v této době a zřejmě i v rámci pomoci nám na Zemi spojili do galaktické federace a spolku Aštarovců a tak podobně.

Na nás však je, abychom všechny části sama sebe, a často jsou to životy bytostí velmi vzdálených od jakéhokoli materialistického chápání světa... Je na nás, abychom tyto bytosti poznali, neboť tím poznáváme sami sebe, abychom jim odpustili vše, co bychom na nich mohli odsuzovat, abychom je pochopili a integrovali do svého srdce jako věčnou a neoddělitelnou součást sama sebe a Knihovny Země. A nakonec v nekonečné lásce, která je prapůvodem nás všech a která je v pravdě jedinou naší podstatou, abychom vše spojili do svého srdce.

Tak z našeho srdce vytryskne obrovský náboj nového věku, vytryskne z něj proud nového času a nebude tu nikdo, kdo by nás dovedl ohrozit, zničit, oddělit nás od nás samotných.

Protože my jsme součástí nového věku lidstva.

Po pravdě řečeno, právě my jsme tím novým věkem. Už se mi stalo, že jsem v meditaci slyšela hlasy starých Májů a starých Inků a ty hlasy mne nazývali pátým sluncem.

Protože to my jsme páté slunce.

My jsme nová generace galaktických pozemšťanů.

My jsme nová formace vesmírné existence nazývaná Knihovnou Země.

My jsme nový Čas lidstva.

Nikdo jiný to není. Nikdo jiný není schopný být za nás námi samotnými.

Jen my ve svém srdci můžeme nechat vytrysknout proud nekonečné lásky Boha.

To my máme být novými nositeli jeho světla.

My jsme novým Kristem na Zemi.

My a především my sami.

Budeme-li se bát budoucnosti, bojíme se jen sami sebe.

Budeme-li se bát své niterné skutečnosti, bojíme se jen sama sebe.

Budeme-li se bát vlastního odchodu z této roviny existence, pak nikdy nepoznáme všechny ostatní, které jsou naší součástí a naším vlastním světlem.

Čeho se vy tedy bojíte?

Svého strachu? I on je součástí vaší obrovské existence.

Své nejistoty? I ta je součástí vývoje vaší existence.

Svého selhání? To se nikdy nestane, protože selhání je jen další z mnoha cest učení se.

Svých démonů? Především je byste měli pochopit, protože pod zdánlivou temnotou se ukrývá světlo, které je účelem jejich existence.

My jsme součástí Boha a Bůh nás obdarovává mnohými projevy své existence. Nezáleží na tom, zda nás obdarovává utrpením nebo nejistotou, to vše jsou cesty světla potřebné k naší transformaci. Takže se toho nebojte, protože tím se bojíte jen Boha ve svém srdci.

Strach jednoho ne příliš vzdáleného dne ze životů lidí odejde a zbude po něm poznání a to poznání bude mnohem obrovitější, než všechna námaha, kterou nás stálo jeho obdržení.

Takže jen prostě jdete dál.

Nenechejte se zastavit strachem, nebo nenávistí, nebo slovy a sliby někoho jiného. Nenechte se zastavit ničím, ani vidinou smrti. Jděte dál svými životními cestami za poznáním Boha ve své bytosti.

Protože Bůh je všechno, co je a existuje a především jsme to my sami, kteří jej vzájemně tvoříme, tak jako Všechny součásti Boha tvoří nás. Tak vzájemně objímáme celý vesmír a stáváme se skutečnými části z něj, tak jako se on stává součásti nás.

A tak to má být, protože tak to bylo psáno ve všech textech, týkajících se této doby.

Jen strach lidem zakrývá oči tmavě šedou dekou iluzí a jen láska dovede všechny iluze dnešní doby odstranit.

Mějte se! Čus.