Publikace: Nová Akropolis - Zrcadlo kultury č.10  

(úryvek z knihy „Každodenní hrdina“)

zdroj: www.akropolis.cz

§§

Dobří lidé a jejích potřeba

11.04.2008

Publikace: Nová Akropolis - Zrcadlo kultury č. 1  

zdroj: www.akropolis.cz

Když jsem četla tenhle článek, napadlo mě, že autor sice mluví o dobrých lidech, ale kdo je vlastně dobrým člověkem? Lze ho nějak definovat? Můžeme z něho udělat matematickou funkci o přesně stanovené definici?

Odpovědí je, že NEMŮŽEME.

Každý je dobrý , ale málokdo si to o sobě myslí. Dokonce i já, o které si někteří  myslí, že jsem jistě velmi hodná, si rozhodně tak nepřipadám. A nejsem sama. Každý na sobě má tendenci hledat jenom ty chyby, aby se jich potom mohl "vyvarovat". Ale pravda je, že se tím jenom trápíme. Ten, kdo je filosoficky či teologicky zaměřený, se pak těžko vyrovnává s tvrzením Bible, že nás Bůh všechny miluje. Proč by to dělal, když si my sami připadáme, že jsme strašliví a nestojíme ani sami sobě za řeč? A potom samozřejmě nestojí za řeč ani ti ostatní, protože když jsme špatní my a zároveň máme neustálou tendenci, porovnávat se s ostatními, pak zákonitě jsou oni stejní jako my a tedy špatní.

To, že se bojíme ostatních a viníme je, at podvědomě či vědomě ze svých problémů, znamená jen toliko, že máme strach sami ze sebe, protože si sami sebe neceníme. Rozhodně ne tolik, abychom se sami před sebou nazývali dobrými. Natož abychom mohli přijmout fakt, že jsme my všichni převtělenými anděly. Že my, přímé součásti Boha, my přímé bytosti světla jsme vytvořili zmatený a temný svět, kterým ničíme sami sebe a vše, na čem skutečně záleží.

Ovšem, jak vás samozřejmě jistě napadá, pravda je zcela opačná. Podle mě je velmi hloupé, mluvit o špatných lidech, protože takoví nejsou. Lidé jsou hloupí a zmatení, ale nikdy špatní. Jsme přímými součástmi Boha, protože vše kolem nás je přímou součástí Boha a jako takoví nemůžeme být špatní, i když se o to hojně pokoušíme. Jasně ted se mě zeptáte: A proč je teda tolik vražd? Proč krádeže? Proč války? Proč tolik neštěstí? Takoví lidé, co to páchají přece musí být zlí.

Ale pravda je , že nemusí. Jsou to lidé jen zmatení a velmi trpící a protože se se svým utrpením nemůžou vyrovnat, dělají blbosti a přenášejí ho dál a nevědomky zmnožují. Mám živé vzpomínky na to, jak jsem v minulých životech vraždila. No ať už jsem byla Čchung Fejem nebo Damedou-sanem, byla jsem bojovník a to k tomu patří že? Ale jak se s tím vyrovnat? Jak se vyrovnat se zlem v sobě? Zvládla jsem to, až když jsem si uvědomila, proč jsem ho vlastně páchala. Začalo to ochranou mé tehdejší vlasti a skončilo tím, že jsem se začala nenávidět. A když pak nenávidíte sám sebe a chcete se totálně zničit, začnete ničit všechno kolem vás, všechno, co máte rádi a co vás obklopuje, protože je to vaší součástí a tím, že to zničíte, zničíte i podvědomě sami sebe. A nakonec nějakým způsobem tím zapříčiníte svoji vlastní smrt a marně doufáte, že se smrtí zmizíte, že všechno to utrpení a nenávist skončí.

Jenže neskončí. Všechno se to jen přetaví do dalšího života a trefí vás to jako šutr do obličeje. Pak se můžete marně ptát, zač vás Bůh trestá. Jenže pravdou je, že on vás netrestá. Trestáte se jen vy sami, protože i ta nenávist k vám samotným se přetavila do dnešního života a koluje to ve vás dál, takže se mnohým stává, že se instinktivně považují za špatné.

A když sami sobě připadáte špatní, tak se špatně začnete taky chovat. Hned na to se samozřejmě ozvou i lidé, jež vás obklopují a protože jsou na tom stejně bídně jako vy, než by si přiznali pravdu, to začnou obviňovat vás. A vy začnete obvinovat je a tak všechno koluje a násobí se a násobí......

A tak se nakonec takový normální člověk upne k něčemu, co mu zaprvé neuškodí, tak jak to dělají lidé a za druhé, co mu vynese peníze, postavení, slávu... a to vše jen proto, abychom si vydobyli uznání a respekt mezi ostatními lidmi, protože to nejdůležitější, co od nich chceme, to, nač doopravdy záleží, to si myslíme, že nemůžeme mít.... to, aby nás měli rádi... abychom byli se svými blízkými a přáteli zajedno... aby se naše duše spojovali a obohacovali jedna druhou.

No spousta lidí tohle požaduje od svých partnerů, že? Doprošují se a neustále žebrají o slova lásky  a chtějí jimi být zahrnováni, anebo tráví většinu času tím, že partnery střídá velkou rychlostí. Ovšem pravda je, že i když jsou lidé zahrnováni láskou a to nejen andělskou ale i lidskou, stejně ji chtějí víc a víc, stejně jim schází, stejně je v nich pořád to, že nejsou dost dobří... a pak zvláště ženy podstupují plastické operace a různé jiné příšernosti, aby vypadali podle módních časopisů a muži se utápějí v alkoholu.

Pravda je, že to všechno pochází z toho, že my sami se nemáme rádi a my sami sebe nedoceňujeme, nevážíme si sami sebe. Abychom skutečně byli milováni, musíme v první řadě milovat sami sebe. Abychom skutečně byli vážení, musíme v první řadě si vážit sami sebe. A ta láska, o které mluvím je na hony vzdálená od sobectví a sebechvále, s nímiž si ji někteří stejně nevědomí lidé pletou. A pak tím pletou hlavu i ostatním tvrdíce, že by lidé měli být především "skromní". Jenže to je další chyméra z minulosti, která je vám v pravdě tak trochu na nic.

Chcete-li skutečně být sami sebou, pak se nejprve najděte a poznejte a hlavně si buďte ochotni přiznat všechno, co k vám bude patřit... i svůj božský původ andělů. A pak na sebe budte hrdí. Hrdí za to, že jste tím, kým jste bezohledu na barvu kůže, víru, pohlaví, národnost... bez ohledu na to, zda jste tlustí, hubení, chlupatí, či plešatí... bez ohledu na to, zda jste inženýr, právník, popelář nebo prodavačka v obchodě. Věřte tomu, že jste dobří a snažte se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jít po cestě, kterou jste si zvolili. Nezáleží na tom, jaká je. Pokud se vám nelíbí, pak ji jednoduše změňte. Je to jen ve vaší moci, to udělat.

Když budete vědět, že jste sami dobří, začnete vidět i v ostatních to dobré. Ruku v ruce s tím se pak začnete chovat ke všem lépe, protože když budete štastní a spokojení, nebudete mít důvod se mračit. Naopak budete chtít ostatní o svoje štastí obohatit a podělit se s nimi o něho. To je pravda a tak to funguje.

Andělé nás milují,protože vědí,kým doopravdy jsme.My jejích lásku nechápeme, protože nevíme, kým doopravdy jsme. Nejde o to, poznat zákonitosti světa a vesmíru. Jde o to, poznat zákonitosti uvnitř nás, poznat sami sebe.

Pak dobří lidé zaplaví tento svět...

§§